Jan Baltazar Janda

* 3. 1. 1827 - † 14. 11. 1875

sochař

Narodil se 3. ledna 1827 v Hlučíně-Darkovičkách. Navštěvoval moravskou katolickou školu. Doma i s kamarády mluvil místním moravským dialektem a také v kostele slyšel vedle latiny jen svou mateřštinu. S němčinou kromě několika vyučovacích hodin do styku nepřišel. Práce se dřevem se u Jandů dědila z pokolení na pokolení. V dětství při pasení kravky si Jan vyřezával ze dřeva kuchyňským nožem různé křížky a sošky svatých. Prodejem drobných řezeb tak byl rodičům výdělečně nápomocen. Jeden jím v dětství zhotovený křížek byl umístěn i ve škole v Dlouhé Vsi u Hlučína, dnes části města Hlučín. Ve 13ti letech zhotovil dílo znázorňující sv. Trojici, která vzbudila velkou pozornost. Tuto práci vysvětil roku 1841 hlučínský kaplan Cyprián Lelek, velký moravský buditel.

Majitel hlučínského panství MUDr. Viktor Wichura zasáhl do Jandova života, když mu bylo 15 let. Dbal o jeho všeobecné i jazykové vzdělání. Sám jej vyučoval v kreslení a podporoval i jeho zájem o dřevořezbu. V roce 1845 prodal Wichura panství Hubertu Stückerovi, rytíři z Weyersdorfu. Mladý Janda se dostal i pod ochranu tohoto pána, když mu zhotovil krucifix.  Na hlučínském zámku byla Jandovy přidělena světnička a učitel Onderka dostal za úkol, aby mladého Jandu „vyučil v základech všeho umění“. Janda se naučil brzy číst a psát německy. V tuto dobu zhotovoval různé ozdobné předměty, jako rukojeti na hole v podobě lidských i zvířecích hlav apod. V Hlučíně na zámku pobyl dva roky. Po tuto dobu pobíral jeho otec od Huberta Stückera měsíčně pět tolarů jako úhradu za újmu, která mu byla odchodem jeho syna způsobena. V roce 1845 prodal Stücker hlučínské panství baronu Rothschildovi a odstěhoval se i s 18letým Jandou do Vratislavi, kde mu umožnil studovat uměleckou školu a dále se vzdělávat. Nakonec mohl Janda studovat i Uměleckou akademii v Drážďanech. Se svým dobrodincem, kterého na jeho cestách doprovázel, se dostal Janda i do Anglie.

Přišla revoluce 1848 a pro Jandu skončila klidná éra jeho života se Stückerem, který se zapletl do revolučních událostí a musel z Londýna prchnout do Švýcarska. I tentokrát se na Jandu usmálo štěstí.

 

Jeho učitel na akademii ho vypravil s doporučujícími dopisy do Berlína, kde se Janda uchytil v ateliéru slavného berlínského sochaře Christiana Raucha, který mu umožnil podílet se mj. na tvorbě obrovské jezdecké sochy pruského krále Fridricha II., umístěné pak v Berlíně na třídě Pod lipami v blízkosti Brandenburské brány. Roku 1851 vystavoval vyřezanou sošku Shakespeara na světové výstavě v Londýně a pronikl tím na veřejnost. Jeho specialitou byli i malé ozdobně řezané portrétní medaile. Od roku 1864 už měl Janda v Berlíně svou vlastní uměleckou dílnu a v roce 1867 získal už jako renomovaný umělec státní stipendium na studijní cestu do Itálie. Za pobytu v Římě modeloval samotného papeže Pia IX. Jedna z jeho byst tohoto papeže pak zdobila prostory Říšského sněmu v Berlíně.

I ve Slezsku se setkáváme s řadou Jandových děl. Do nedalekých Promnic u Pštiny (Polsko) se dostala bronzová socha sv. Huberta s jelenem. Další vynikající Jandovo dílo z mramoru, představující prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, bylo umístěno ve farním kostele v Kladsku (Polsko). Zvláštní zmínku zasluhují díla, která Janda věnoval Hlučínu a Darkovičkám. Reliéf Růžencová slavnost vytvořil pro někdejší farní kostel v Hlučíně a sochu Neposkvrněná, která dodnes stojí na návsi u školy v Hlučíně-Darkovičkách.

Byl ojedinělým Hlučíňanem, který se těšil velké oblibě německého císařského dvora.  Dne 14. března 1874 jej poctil svou návštěvou v jeho ateliéru sám korunní princ. Přesto se rád setkával se svými krajany, občas přijížděl do Hlučína i Darkoviček. Jan Baltazar Janda zemřel 14. listopadu 1875 v Berlíně ve věku 49 let.