Hlučínská otázka

Hlučínsko (německy Hultschiner Ländchen, polsky Kraj Hulczyński) je historické území, které je rozděleno mezi okresy Opava a Ostrava. Jedná se o specifické území v rámci České republiky, které několikrát změnilo svou státní příslušnost.

Území Hlučínska se v době středověku vyvíjelo v rámci slezského knížectví opavského a od třicetileté války jako součást Habsburské monarchie. Nová etapa dějin se začala odvíjet od roku 1742, kdy se Hlučínsko stalo na 178 let součástí pruského státu. Tento odlišný vývoj se podepsal na osudech, kultuře a myšlení zdejšího obyvatelstva a jeho stopy lze sledovat až do dnešních dnů. Porážkou centrálních mocností v 1. světové válce, rozpadem německého císařství a Rakousko-Uherska, vznikla nutnost nového státoprávního uspořádání středoevropského prostoru. Vznikly koncepce, které počítaly s připojením oblastí, které v minulosti patřily českému státu, mimo jiné i hlučínské území. Rozhodnutí o připojení k ČSR však mezi obyvateli zvedlo vlnu protestu. Největší manifestace se uskutečnila v Ratiboři dne 14. 5. 1919 a kampaň neustávala ani po uzavření Versaillské smlouvy. V neoficiálním referendu vyslovilo 93,7 % obyvatelstva Hlučínska přání zůstat součástí Německa. Vojenský zábor území byl proveden dne 4. února 1920. Zplnomocněný komisař pro Hlučínsko Josef Šrámek však přicházel na území, kde jej nikdo nevítal. Obyvatelstvo slavnostní průvod ignorovalo a nevycházelo z domů.

Připojování území k jinému státnímu celku bylo a je spojeno s obrovskými problémy a v mnohých případech nenaplňuje očekávání, jež je do nich na obou stranách vkládáno. Předáním Hlučínska nově vzniklému Československému státu vznikl problém začlenění, který se také označuje jako tzv. hlučínská otázka. Jádrem této otázky bylo určování národností a státní příslušnosti u části místního obyvatelstva po 2. světové válce v roce 1945, na kterém závisela konfiskace majetku a odsun části obyvatel do poraženého Německa. Tato otázka se řešila ještě počátkem 50. let 20. století. Oblast Hlučínska se stala v meziválečném období silně problémovým územím nového Československého státu. Jednalo se především o hospodářské obtíže, sociální neklid způsobený otevřenou diskriminací z řad majority, ale i neochoty obyvatel přizpůsobit se novým podmínkám. Logickým vyústěním všech těchto problémů se staly parlamentní volby v roce 1935, kdy většina voličů (73,3 %) na tomto území dala svůj hlas německým nacionalistickým stranám, především Sudetoněmecké straně.

Na základě Mnichovské smlouvy bylo Hlučínsko dne 8. října 1938 připojeno přímo k Třetí říši jako součást Pruského Slezska a nikoliv k Sudetům, jako většina československého pohraničního území. Manifestačních oslav navrácení k Říši uskutečněných dne 13. prosince 1938 se účastnil i slezský vrchní prezident Josef Wagner. Akt navrácení jednoznačně vypovídal o povědomí německé strany o příslušnosti obyvatelstva, i samotného území k Německu.

Tento fakt měl ovšem i svojí stinnou stránku, která byla spojena s povinnou službou mužů ve Wehrmachtu v průběhu 2. světové války, což mělo za následek mnoho obětí na životech a strádání obyvatelstva.

Po roce 1945 bylo Hlučínsko opět připojeno k Československé republice.